Proudy - Sbírka básní (2010)

Nauč mě…

Tvarovat vzduch Vdechovat myšlenky Zapalovat pohledem Pršet z konečků prstů Pojď… Zujme si boty a pojďme se brouzdat Proti proudu času…

Tvář v zrcadle

Hledám tě v nebi

Na druhém konci duhy

I odvrácené straně měsíce

Hledám tě v čajových lístcích

Skořápkách ořechů

I muších křídlech v polívce

Hledám tě ve špíně za nehty

Děravých kapsách

Hledám tě po staletí

A snad jsem tě i našla

Stále nevím kdo jsi…

Arytmie

Z labyrintu snů

Není úniku…

Ručičky hodin

Lámou se v půli

A v proudu příštích dnů

Ztrácíme svobodnou vůli

V barevném chaosu

Zmatených atomů

Vrážíme do sebe…

A v pekle na zemi

Hledáme nebe…

Ztráta soudnosti

Snáší se k zemi cáry duhy

Barvy se mísí s rozumem

A nad tím vším

Zůstává srdce stát

Přestává tlouct

A ve zcela jiném rytmu

Mrkají víčka cizích očí

Vibrují rozevřené rty

A vypouští páru

Která pohltí všechno chvění...

Peklo na dosah

Zastři mi víčka

V mlžném oparu

Vdechuji výpary

Vlastních slz

Z krve co prošla bodem varu

Rodí se nová bolest

A přestávají existovat

Všechny hranice světa

Z polibků vlkodlaka

Nasávám vůni whisky

A padám do hlubin

Peklu na dosah…

Loser

Hoď se mnou o špinavou zem

Líbej mě na rty

Neptej se co bych chtěla

Nechci se probudit

Napij se whisky stoleté

Ať máš dost odvahy

Strhat ze mě šaty

Zadus mě obláčkem dýmu

Ze své cigarety

Spaluj mě pohledem

A křivým úsměvem

Rozechvívej moje zdání

Že se mě tvoje dlaně straní...

Chci uvěřit tomu

Že létat lze i bez křídel

Však padám do hlubin

Jen blázni tomu věří

Do kůže vrývám vzkaz

Že temný anděl spává

Na prahu mých dveří ...

Pocit

Ve starém svetru

Hryžou mě blechy

Usínám v náruči

frigidní noci

Sama jak vítr

Co skučí ve větvích

Svírá mě troufalý

Nemravný pocit

Že bych i chtěla

Tebe pohladit

Snad není hřích

Propadnout zoufalství

Rozdrtit na prach

Bolestné chtění

Do chladných rán

Budit se v propasti

Padnoucích okovů

Zápěstí svých

Jsem jako klavír

Bez černých klapek

Co noty svádí

K masturbaci

Lehkými kroky

Kočičích tlapek

Vteřiny tančí

Na hraně stolu

Bojí se podívat dolů…

Srdce

Na krku nosím klíč

Od starých rezavých dveří

Kterými už tisíckrát

Jsem utekla

Jen s velkou námahou

Je znovu otevírám

S dlaněmi na uších

Tlumím skřípot brzd vlaku

Do stanice Peklo

A překračuji práh bolesti

U stropu visí pavučiny

Ve kterých tancují zfetovaní pavouci

V rytmu tlukotu mého vlastního srdce

Které mi uteklo z hrudi

A pádí nahoru po schodech

Běžím za ním

Zakopávám o vlastní strach

Otvírám dveře pokojů

Plných vzpomínek

Chrlí se láva

Padají laviny

Překročila jsem hladinu bolesti

O několik stenů

V rohu tiše zpívá

Hromada not

Které sem vítr zavál

Otevřeným oknem

Střecha je pokrytá mechem

A místy zatékají slzy

Už nikdy to nebude takové…

Chvění

Mé nálady určuje měsíc

Podle množství hvězdného prachu

V přesýpacích hodinách

A měnících se odstínů barev duhy

Která je viditelná pouze za předpokladu

Že rozum a cit jsou v rovnováze

Což bývá jen velmi vzácně

Když jarní bouře hrozí hněvem

A dešťové kapky voní více než loni

Elektrické napětí mezi dvěma prsty

Způsobuje zkraty v atmosféře

A hvězdy odmítají obíhat své dráhy

A touží po zcela jiných orbitech...

Touha

Točíš se ve víru

Barevných pocitů

A hledáš v nich ten pravý

Který by nebyl jen pouhou iluzí

Jež ulpěla by na rtech jako kapka jedu

Stačilo by ji jen slíznout

A nechat se zamořit zcela

Žena s hadíma očima a korálově rudou rtěnkou

Svírá tě pevně ve své náruči

Poutá tě svými vlasy, které se jako hadi ovíjejí Kolem tvého těla

A hroty svých ňader vráží přímo

Do tvého srdce

Tančí s tebou neslušný tanec

Syčí ti do ucha podmanivá slova

A zas a znova

Svými nehty jak ostře nabroušenými noži

Bolestivě ukrajuje kousek po kousku

Tvoje myšlenky

Jak snadné je podlehnout...

A nechat se opít kapičkou jedu z jejich úst

Stačí jediný její pohled a ty se zmítáš

v plamenech

Nedovol, aby tě políbila

Nebo budeš ztracen…

Točíš se ve víru

Stále rychleji a rychleji

Jako pokažený kolotoč s ručně malovanými koníky z počátku minulého století

Jako káča na hrotu své podstaty

A slyšíš její smích

Který klokotá a šumí jak perlivé víno

Jako svařená krev

Všechno se rozloží na slova a písmena

Která kolem tebe sviští vzduchem

Rychlostí světla

Už nemají žádný význam

Jsou prázdná jako tvoje hlava

Pláčeš…

A ona se stále směje

Divokým ukrutným smíchem

Kterým ti do kůže vyšívá své jméno

Abys na ni nikdy nezapomněl

Točíš se ve víru svých myšlenek

O které´s nebyl ještě okraden

Za oknem svítá

Začíná nový den…

Noc plná pravdy

Pouze v noci…

Kdy hadi a štíři vylézají ze svých děr

A měsíc září tak, že rusalky nemusejí zakopávat o bludné kameny

Vidíme si do očí…

Pouze v noci…

Otevírá se Pandořina skříňka

Ač chceš nebo nechceš

I když ji zamkneš na tisíc západů

A víko zatížíš vědomými nánosy reality

Pouze v noci…

Herci odkládají své masky

A šťastní lidé křičí do ticha své bolesti

Po pár sklenkách vína se dají tolerovat drobné poklesky

A nikdo necítí pocity viny...

Pouze v noci…

Otevíráme svá srdce a chováme se jako blázni

Protože blázni mají pravdu

A my je poutáme do jejich světů

Pro odvetu…

Pouze ráno…

Oblečeme si své kostýmy a přijmeme zpět své role

A pak se celý den snažíme předstírat

Že nic z toho, co se v noci stalo neexistuje…

Muži a květiny

Vybírají si barvu, vůni a vzhled

Jsou ochotni zaplatit jakoukoli cenu

Doma je důkladně zalévají

Nechávají poupata rozkvést

Nedovolí jim však zapustit kořeny

A po pár vydatných zálivkách

Zapomenuty s opadanými okvětními lístky

Končí dole pod oknem na chodníku

Kde rychle uvadají…

Láska

Jsem nadějný přístav beznaděje

Jsem mokré kotě, co se zimou chvěje

Jsem vítr vanoucí do všech stran

Jsem host nečekán nepozván

Jsem poutník stojící před branou

Jsem krychle s zaoblenou hranou

Jsem klíčem od všech dveří

Jsem den, kdy prší peří

Jsem slepý námořník brázdící oceán

Jsem křik hladových vran

Jsem vlk, co teskně vyje

Jsem sval, co v hrudi bije

Jsem zapomenutý úsměv ve skříni

Jsem rty tiše se modlící

Jsem stopa v závěji

Jsem otisk prstů na líci

Jsem vějíř z hadích jazyků

Jsem symfonie výkřiků

Jsem metronom v hodině klavíru

Jsem kabát šitý na míru

Jsem jehla v kupce sena

Jsem nevěsta unesená

Jsem kukačka zamčená v hodinách

Jsem rozvířený hvězdný prach

Jsem lístek v čajovém sítku

Jsem motýlí křídlo v poledním tichu

Jsem sněhová vločka, co taje na rtech

Jsem ponurý sten a vzdech

Jsem vodopád rozkoše

Jsem moře splínů

Jsem nesmrtelná

A přesto stále hynu…

Kytice šeříků 

Namísto planých slibů

Umyj si ruce v mléce z prsů matky

Vyšli jsme z čistých vod

Nemůžeme se vrátit zpátky

Vzpomeň si na důvod

Na sta tisíce vlivů

Které ti štěpí na atomy

Vědomí vlastní hodnoty

Už nepřeskakuj ploty

Raději šplhej na stromy

A kam se ztrácí svědomí

Když vítr rozfoukává zdání

Z výčitek postavíme domy

Na místo lesů, vod a strání

Ať láska není slepá

Z polibků pod jabloní

Prstýnků ze stébel trav

Až první plody větve skloní

A než dozrají maliny

Vyměníš kroužek za jiný

Z celého srdce…rád

Namísto radostných výkřiků

Rozdávej tiché úsměvy

Daruj mi kytici šeříků

Tu plnou náruč něhy

Navždy

Loučím se s vámi moje dlaně

Na těle žhavějším než plotna

Zůstanou navždy vaše otisky

Popel ze spálených prstů

Budu uchovávat v cukřence

Na čestném místě v kredenci

A každé ráno si s ním osladím

Earl Grey...

Loučím se s vámi moje chodidla

Nechám vás odejít do teplých krajin

Kde budete bosá šlapat po vyprahlé zemi

A zrníčka horkého písku cedit mezi prsty

Projdete hořící stepí a váš prach

Rozfouká vítr na cestách...

Loučím se s vámi moje oči

Vetknu vás do výšivky na šatech lesní víly

Tančící za úplňku v temném lese

Ať pohltí vás temnota...

Loučím se s vámi moje vlasy

Upletu z vás síť pro rybáře

Jež budou na břehu moře

Lovit mořské panny

A krást jim šupiny pro štěstí

Zachytíte se o útes a obalí vás mořská pěna

Možná se zrodí nová Afrodita…

Loučím se s vámi moje ústa

Kolik slov člověk vysloví za jeden svůj život

A kolik rozdá polibků

Vmaluji vás do obrazu v Národní galerii

A budete se usmívat na  každého

Komu ještě zbylo srdce...

Loučím se s tebou moje srdce

Zakopu tě na místě

Kde jsou podzemní prameny

A vstupní brány do jiných světů

Tvůj tep bude udávat rytmus času

A bít za všechna srdce na Zemi...

Pohřeb smyslů

Pro vůni plačícího rána vzdávám se slz a čichu

Pro záři poledního slunce obětuji zrak

Pro nářky běsnící bouře umlčím pravdu svých citů

Pro dotek vlhkého mechu daruji hmat

A pro tvou lásku zbavím se hříchů

Pro vášeň skořice až ztrácím chuť

Pro píseň noci, pro tóny šeříků

Pro noční ticho já zatratím sluch

A pro tvé doteky přijdu o vlastní ruce

Propluji bezmocí, spolykám všechen vzduch

A pro tvůj polibek zradí mě intuice

A pro tvá ústa a pro tvé srdce

A pro tvé vzdechy, když blesk protíná nebe,

Všech smyslů zbavená uvěřím v tebe…

Vyznání

Vtíravá iluze, jež tříští ponurou realitu

A kapky deště dopadajíc na tvou tvář

Znavený měsíc lehce brázdí tmu

Touha je slepá…srdce je lhář

Jen tak se odrazit a vyskočit k oblakům

Vzhůru proti síle deště

Napít se z kapek, jež stékají ti po tváři

Napít se z tvých dlaní ještě

A čekat…až možná jednou…tvé oči zazáří… 

Naděje

Neúprosný čas

Panovník všech světů

Krutě vybírá si daně

Vzal mi trpělivost

Zrnu klas a vláhu květům

Osud na mne hledí z dlaně

Prý se vyplatí si počkat

Čekám na svůj soumrak na své svítání

Nemůžu se dočkat pravdy bez lhaní

Nemůžu se dočkat lásky bez temnoty

Počkám si na tebe, všechno bez nicoty

Proč bát se zítřků, třeba nepřijdou

Pro jednu chvíli s tebou

Kráčet vstříc jitrům tmou…

Poustevník

Ve stínu plačícího ticha

Uřvaná samota tiše vzlyká

Ve dne sní svůj temný sen

V noci unavený den

V dešti hřeje suchý vzlyk

V poušti mrzne hořký smích

V žáru chladí rukou hlad

Stařec duše…láskou mlád

Západ slunce

Na západě plamen hoří

Den s nocí si mění místa

Při koupeli v rudém moři

Slunce ke spánku se chystá

Až červánky pohltí tu záři

Snese se soumrak s příslibem

Že kapky rosy čekají už na oltáři

Ať mohou pokřtít nový den...

V lese

Vcházíme do ticha spanilých porostů

Kde Slunce prosvítá jak mezi prsty

A v rolích zlověstných nezvaných hostů

Šlapeme po mechu

Pleníme trsy...

Vzpomínka

Ve schránce na pocity

Uhnívá vzpomínka...

Ten čas již dávno prožitý

Vrací se v úlomcích zpět

Jak zrcadla odraz rozbitý

Jak výhrůžně čnějící střep

Střepiny neslepíš

Do srdce zabodnou se

Zraní tě nejspíš víc

Než kdysi...v dávném čase...

A paměť krutá nepoleví

Okamžik navždy uchová

Raněná srdce dělí vedví

A mozek tajně pochová

Ach ten čas neúprosný

Mění nás k nepoznání

S kupónem jdeme si pro sny

I tam, kam nejsme pozváni...

Exil

V pavoučí síti zamotán

Spí beznadějně tichý sten

Pod ním se krčí malá samota

Marně se snaží dostat ven

Z pod zalepených řas a víček

Valí se láva zoufalství

Žhavá jak hříšná těla svíček

Plamínek stále doufat smí

Na tisíc střepů duha se tříští

Do hlubin pekelných upadá víra

Ztrácí se včerejšky pro zítřky příští

Blesk protne duši a prší jen síra

Smíš líbat prokousnutý ret

A sténat vášní jako prve

Pak hasit žízeň medovinou

S trpkou příchutí vlastní krve...

Čarodějce z Ametystu

Zahal se do pláště z mlhy

Řekni: „Mlha přede mnou, mlha za mnou“

A vrať se zpátky do temnoty

Čarodějko z Ametystu

Buď zase jen pouhým snem!

Ty, jež slýcháš hlasy duchů před spaním

Kradeš červánky z oblohy

Vztekáš se jak divoká kočka

A zuřivě rozhazuješ puzzlíky po pokoji

Aby je už nikdo nemohl poskládat

A nad ránem před svítáním

Vyháním tě z hlavy

Po probdělé noci

Zatímco jsi na lukách proháněla víly

A pletla jim hlavy i věnce

Z vlčích máků

Zasela jsi do nitra mého srdce

Semínko závislé na mém pláči

Jež klíčí pouze

Ve vlhkosti mých vlastních slz

A bolestivě zapouští kořeny

Kamsi hluboko do míst

Odkud již není návratu...

Stokrát jsem slzy zmrazila

Stokrát vzpomínky pohřbila

Však marně před tebou utíkám

Čarodějko z Ametystu...

Iluze

Pavučina příslibů

Pro zmeškané zítřky

Pro domečky ze stínů

Se zadními dvířky

Splývá v tanci na stěnách

V nocích temných jako strach

A v tempu bláznivých stínoher

Zpívá ti kolotoč: „Ber! Jen ber!“

Zlomek

(Věnováno mému strýci a dědečkovi 2010)

Jednou přijde den

Kdy z mužů

Znovu budou chlapci

Až zapadne slunce…

A vykoupe se

V krvi našich srdcí

Až spatříme štěstí

Jak se houpe

Na oprátce

Jednou přijde den

Kdy pochopíme

„Proč“

A už se nebudeme

Ptát

Těch druhých

Pomíjivost okamžiku

Jsou chvíle, kdy si myslíme

Že stačí jen roztáhnout křídla

A můžeme letět ke hvězdám

Jsou chvíle, kdy si myslíme

Že úlomky vlastních zubů v ústech

Jsou jen nedovařená zrníčka rýže

Jsou chvíle, kdy si myslíme

Že stačí jen vyměnit  zámek u dveří

A žádná pochybnost nás nenavštíví

Jsou chvíle, kdy si myslíme

Že z jednou rozbitého hrnečku

Můžeme stále pít

Jsou chvíle, kdy si myslíme

Že duha jsou schody do nebe

A ten hrnec zlata na jejím konci je náš

Jsou chvíle, kdy si myslíme

Že realitu utváří naše sny

A smrt je jen zastávka v mezidobí úderů našeho srdce

Jsou chvíle, kdy si myslíme

Že nic z toho, co jsme si mysleli

Není pravda

Pramínek

Až mě okradeš

O poslední slzu

Vrátím ti s úroky

Všechna léta

Která zbyla

Z mé samoty

Do posledního

Dechu...

Obálka  sbírky Proudy (2010) 

Název: Proudy

Autor: Taťána Kročková

Počet stran: 40

Vazba: brožovaná

Nakladatelství: Taťána Kročková, Čeladná 2010

Doporučená cena: 60,- Kč

Tištěnou sbírku mohu věnovat případným zájemcům, ideálně osobně, anebo po dohodě zasláním poštou.