Mimo prostor a čas - ukázka z knihy


Kamenná zeď obrostlá mechem a nasáklá včerejším deštěm a možná i slzami staletí voněla temnotou v tiché noci, která by jistě mohla být svědkem tajných schůzek milenců, mrouskání koček, neklidných nohou potulného zlodějíčka nebo dokonce zločinu. Mech, který pokrýval značnou část kamene, zářil v měsíčním světle jako bílé zlato. 
Vzduch byl prosycen nasládlým pachem vlhké půdy a stopami osudových příslibů. Onen kamenný kus zdánlivě neživé hmoty měl tu moc vnímat veškeré dění kolem sebe a dokázal si zapamatovat každou vteřinu z nekonečného množství minulého či budoucího času...

   Na zídce seděl chlapec ve špinavé režné košili a pískal na flétnu, kterou si vyřezal z vrbového proutí. V kapse roztrhaných kalhot schovával nožík. Jedinou věc, kterou kdy vlastnil. Bosýma nohama rozedřenýma do krve se opíral o chladivý vlhký mech na zdi. Jako by to byl hedvábný polštář, na kterém si mohou odpočinout po dlouhé a náročné cestě. 
   V břiše mu kručelo hlady. Už dva dny nic nejedl a nepil až na pár shnilých spadaných jablek, která našel dnes ráno a trochu vody z kaluže. Únavou, hlady, vyčerpáním a také zimou nemohl spát. Chvíli se krčil pod mohutným kaštanem a snažil se usnout. Zahrabal se do spadaného listí a představoval si, že leží pod těžkou péřovou duchnou a maminka ho hladí po vlasech a zpívá mu ukolébavku na dobrou noc. Spánek však stále nepřicházel. 
   Chlapec se klepal zimou a trápil ho kašel. Vstal a rozhýbal svoje zkřehlé údy. Vylezl na mechovou zídku a vytáhl svou píšťalku. Zahrál si ukolébavku, kterou měl v živé paměti od svých tří let. Moc dobře si pamatoval na světnici vyhřátou poledním sluncem a na kamna, ve kterých se v zimě topilo. Na čisté a vyspravené oblečení, které mu maminka s láskou oblékala. Na teplé mléko od jejich krávy a na čerstvě upečený chléb, jehož vůni si dosud dokázal uchovat ve svých vzpomínkách. 
   V dálce zahoukala sova a chlapec se otřásl. Znovu uchopil flétnu a začal hrát. Myslel na to, že nemá šanci přežít zimu. Ušel stovky kilometrů a poptával se lidí, zda by mu nenabídli práci nebo přístřeší. Nikdo z dotázaných žádnou ochotu neprojevil a našli se dokonce i ti, kteří chlapce nazvali špinavým žebrákem a poslali ho ke všem čertům. 
   Asi před týdnem přenocoval u jedné staré ženy, která se s ním podělila o svou večeři a strávil noc v teple. Bohužel však nemohl zůstat. Žena mu věnovala teplý kabát po svém synovi. Moc dlouho ho nezahříval. Dnešního rána, když sbíral shnilá jablka ho přepadli nějací pobudové a kabát mu sebrali. 
   Chlapec se divil, že dosud vůbec dokázal přežít. Ve svých dvanácti letech přemýšlel nad tím, že jeho život je s největší pravděpodobností u konce. Nedělal si žádné iluze o světě, do kterého se narodil, ani o lidech, které ve svém životě potkal. 
   Jeho otec přivedl matku do hrobu a jeho málem přizabil. Po smrti matky se ocitl v samotném pekle a dennodenně schytával rány od nešťastného a věčně opilého otce. Když trochu povyrostl a přišel na to, že by se už dokázal bránit, rozhodl se odejít. Věděl, že kdyby doma zůstal, byl by otce zabil. Na svůj věk byl vyspělý a silný. 
   Jejich dobrosrdečná sousedka mu byla druhou matkou a starala se o něj jako o vlastního. Dobře ho krmila a hojila mu jeho rány. Kolikrát jí plakal v náručí a chtěl u ní zůstat. Když otec vystřízlivěl, pokaždé si pro chlapce došel a s každým útěkem chlapci přibývaly nové rány. Zářezů na trámu ve stodole přibývalo a otec byl čím dál víc agresivnější.
   Chlapce z jeho rozjímání vyrušily podivné zvuky přicházející z dálky. Zaslechl nářek a pláč, jehož intenzita se stupňovala. Přestal hrát a naslouchal. Kolem zídky proběhla žena zachumlaná do vlněného plédu a zhroutila se pod kaštan. V kleče objala strom jako svou poslední a jedinou útěchu, přitiskla obličej k jeho kmenu a nechala po něm stékat své slzy. Chlapec ani nedutal. Po chvíli začal znovu hrát. Přece ještě není konec světa…
   Žena otočila hlavu za zvukem píšťalky. Studené měsíční světlo ozářilo její obličej. Tolik bolesti chlapec snad ještě nikdy v žádných očích nespatřil. Snad jen jednou…v očích své matky.


Pokud se vám ukázka líbí, mohu vám zaslat celou knihu v pdf formátu, anebo v tištěné podobě. 

Anotace knihy Mimo prostor a čas

Rozvedená redaktorka Anna žijící sama se svou malou dcerkou se pouští do psaní nového románu a netuší, jakým způsobem ovlivní postavy z knihy její vlastní život. Hlavními hrdiny Annina románu odehrávajícího se v druhé polovině 19.století je bylinkářka a porodní bába Alžběta a chlapec Adam, jehož původ je obestřen tajemstvím. V napínavém mystickém milostném příběhu, jehož hlavním motivem je cestování časem, se všechny reálné i Anniny smýšlené románové postavy setkávají v jediné společné realitě.

Název: Mimo prostor a čas
Autor: Taťána Kročková
Počet stran: 136
Vazba: brožovaná
Nakladatelství: Taťána Kročková, Čeladná 2010
Doporučená cena: 120,- Kč


























Komentáře

Oblíbené příspěvky